Kdyby koně dokázali mluvit, asi bychom si vyposlechli nejednu stížnost. Nebuďme k tomu lhostejní… Mnoho koní má poblíž kohoutku místa se světlou srstí…Jsou to otlaky od špatně padnoucího sedla. Příčinou je špatné prokrvení kůže v době, kdy kůň nese nesprávné sedlo na hřbetě. Bezkostrová sedla se dokonale přizpůsobují tvaru a pohybu koně. Jízda v těchto sedlech se velice podobá jízdě bez sedla (citlivě vnímáte pohyb koně). Velkou předností sedel je také to, že jedno sedlo můžete bez starostí použít na více koní s odlišným typem hřbetu.

Tato sedla nemají pevné kostry, ale VPS systém – kombinace několika různých materiálů, které pohlcují nebo přenášejí tlak. Tyto materiály jsou flexibilní, sedlo se zcela přizpůsobí pohybu koně a vám umožní vnímat pohyb hřbetu. Hmotnost jezdce se tak přenáší mezi kohoutek a 15-16 obratel.

Sedla Barefoot byla vyvinuta koňskou fyzioterapeutkou Sabine Ullmann tak, aby koni a jezdci přinášela maximální uvolnění a komfort z jízdy.

Sedlo je schopno přizpůsobit se změnám tvaru hřbetu při pohybu. Neomezuje pohyb páteře, její prohnutí, vyklenutí a ohnutí do stran. Pod sedlem nepůsobí na lopatku žádný tlak. Díky tomu je pohyb koně výrazně prostornější. Svalstvo hřbetu se lépe prokrvuje a zásobuje kyslíkem. Trapézový sval se uvolní = kůň dobrovolně přechází do protažení. Na svalstvo hřbetu nepůsobí tlak = hřbet se snáze vyklene. V oblasti svalstva zádě nevznikají žádné tlakové špičky = zlepšení činnosti zadní končetiny. Poloha sedla bez omezujícího tlaku = svalstvo se vybuduje rychleji. Hřbet se může vyklenout = trénink břišního svalstva. (čerpáno z Barefoot.de – Sabine Ullmann)

O svou cestu k bezkostrovým sedlům se s námi podělí Jaroslav Macháček ve svém článku.

Taková hadrová nouzovka (?) – Bezkostráč

Když nadešel čas obsednutí mojí čtyřleté arabky, půjčil jsem si od známé bezkostrového Barefoota London, takový černý hadrák, jakože na lonžování a první oťukáni se se sedlem. Klisnu jsem v něm bez problému obsedl a po půl roce sedlo vrátil jeho majitelce. Bral jsem to jako takovou nouzovku, na chvíli, než bude mít klisna své pořádné sedlo. Posléze jsem konečně pořídil vysněný Wade na míru. Sedlo se mi moc líbilo, na klisně vypadalo nádherně, bylo jí trochu širší, ale to se na kohoutku podložilo vycpávkou, jak pravil sedlář – „dělá to tak každý“ …. Tak jsem učinil a začal jezdit. Postupně jsem si začal všímat, že klisna nějak zkracuje krok, hází hlavou, odmítá stranové pohyby, šklebí se u sedlání, celkově je ztuhlá a neochotná. Trvalo několik měsíců, než mi došlo, že moje sedlo „na míru“ je totální omyl. Stačilo si totiž na klisnu sednout v kruhovce bez sedla a rázem byly všechny problémy pryč. Sedlo šlo okamžitě z domu a já jsem zajel ke kamarádce, pujčit si zase tu „hadrovou nouzovku“.

Klisnu jsem nechal prohlédnout fyzioterapeutem, který napravil blokády způsobené nepadnoucím sedlem a také zjistil asymetrii v usazení lopatky. Začal jsem shánět nové, vhodnější sedlo.

Nakonec jsem nechal ušít jiné westernové sedlo, opět ale bylo nevyhovující. Od té doby jsem vyzkoušel nespočet anglických sedel všech typů, další westernová sedla, enduranční speciály a pokaždé s nevábným výsledkem. Klisna v tu dobu běhala a jediné sedlo, které ji sedlo, bylo obyčejné Daslo s výměnnou komorou, odběhala v něm prakticky celou sezónu, ale už z principu se mi v něm jezdit nechtělo. A tak stále hledajíc něco lepšího, jsem se opět rozhodl, po delší odmlce, nechat si ušit třetí sedlo. To bylo postaveno tak, že nakonec sedělo asi o deset cm jinde, na lopatce a kus ji překrývalo .Tak šlo opět z domu a já s hlavou v podpaždí jsem koupil z druhé ruky obyčejný bezkostrový Pfiif za 3000,- Kč, dal pod něj deku endurance Norton a jel ven.

Klisna byla podivně pružná, chody měkké, k couvání byla ochotná, při nacválaní se nezašklebila, překroky taky no problem. Navíc poprvé po letech byla po odsedlání opocená pod sedlem tak, jak má (všude mokro jen páteřní kanál suchý). Rok jsem jezdil v této levné napodobenině, všem pro smích samozřejmě. Od té doby má ale klisna záda v pořádku a to mě přesvědčilo k tomu, že další rok jsem zakoupil nový Barefoot Justadjust z Německa. Nyní máme doma „bezkostry“ už tři.

Došlo mi, že díky bezkostře jsem se naučil vnímat přirozený pohyb své klisny a zafixoval jsem si ho. Vím, co chci a potřebuji od sedla kostrového. Rozdíl je opravdu hodně znatelný, zvláště pokud máte plemeno koně, které není konfekční a tím Arab rozhodně je!!!! Krátký kůň, většinou s úzkým a u kořene širokým a dlouhým kohoutkem, krátkým hřbetem a často mírně přestavěnou zádí, tomu všemu korunuje veliký akční prostor lopatky, která pokud má prostor a není omezována, tak Vám často jezdí až pod zadkem. Bezkostra vás naučí opravdu vnímat svého koně. A Vy máte šanci odhalit velmi rychle jakýkoliv diskomfort .
Sedla jsou to pohodlná a příjemná. Mám v nich naježděno opravdu hodně, nemám problém s přetáčením nebo sklouzáváním na kohoutek či záď. A to ani v kopcovitém terénu.

Toto sedlo vás naučí i sedět, jelikož jízda je v něm jiná, nesrovnatelná se sedlem kostrovým. Opravdu to je tak, jako bez sedla, je třeba se uvolnit a jít s pohybem koně, nesmí tam být žádný tlak, proto mají často minimum opěrek, neboť ty kazí sed jezdce. Toto sedlo Vás donutí na sobě pracovat, člověku dojde, že nestačí si sednout si a nechat se vézt ….

Na trhu je mnoho výrobců bezkostrových sedel. U nás je dostupný prakticky jen Barefoot, Norton a Pionier a pak pár levnějších variant. Ve světě je výrobců a uživatelů podstatně více. Známý a velmi těžký závod Tevis cup několikrát vyhráli koně s jezdci v bezkostrovém sedle Freedom .Tak proč by se v bezkostře nedalo jezdit i v Čechách? Samozřejmě záleží na odvětví jezdeckého sportu, kterému se věnujete. Na barely bych je nedoporučil, ale pro rekreační ježdění, kterému se věnuje široká veřejnost, bez debat ano. Jako vynikající sedla bez kostry a přitom i použitelná i do vysokého sportu, se jeví sedla českého výrobce – Baloun.

Těší mě, že i u nás je už nyní poměrně dost uživatelů „Hadráku“, a to jak mezi vytrvalci, tak mezi rekreačními jezdci. A i mezi trenéry koní a jezdců, kteří se zabývají Horsemanshipem, pokud mohu jmenovat, tak například Zuzka Prokopová vlastní Barefootů dokonce šest .

Dobře padnoucí kostrové sedlo je vždy lepší než bezkostra, pokud máte to štěstí a vlastníte ho. Ale je reálné vůbec takové sedlo mít celý život? Já myslím, že pokud jako správný majitel koně budu mít oči otevřené, tak NE. Pak se mi jeví jako ideální varianta mít ve stáji jako alternativu tu „hadrovou nouzovku“, pro všechny případy. Sám vidím, jak se koně během roku i během života hodně mění. Závisí na pastvě a práci, nebo pokud máte pozdní plemeno koní, které se vyvíjí do 7-8 let, březí klisnu, či koně s nějakým problémem v oblasti zad nebo kohoutku. Musím konstatovat, že bezkostry mi udělaly více služeb, než kdejaké sedlo, které bylo třeba i pětkrát dražší. A můj kůň je zdravý a spokojený.

Jarda založil na facebooku skupinu Jezdím v Bezkostře či na Padu. Zde si můžeme předávát zkušenosti a diskutovat. :-)

Autor: Jaroslav Macháček